Nechtěl jsem se smířit s tím obligátním: "Ženám prostě nerozumím!" Kde pak.

Jak chápu ženy

Nikoho už ani nepřekvapí, když právě nerozumí druhému pohlaví. Muži o ženách řeknou prostě: "Jsou to ženský," a ženy naopak zase o mužích: "Však jsou to prostě chlapi." Vždycky mě to tak nějak fascinovalo, když proti mně sedí nějaká osoba a mluví, jedná a činí, pro mě, úplně bezmyšlenkovitě a bez logiky a přitom sama věří, že ani jinak mluvit, jednat a činit nemůže. Tak jsem nad tím dlouho dumal, až mi to došlo.

Pro mě osobně, jsou ženy jako otevřená kniha psaná v cizím jazyce. Přečtu téměř vše, ale máločemu rozumím a z toho mála, čemu rozumím, ještě méně chápu.

To by ovšem nebyl takový problém, člověk je tvor učenlivý a i cizí jazyk se dá s trochou píle a snahy naučit. Problém je v tom, že těch knih je na světě nezměrné množství a každá z nich je psána v jiném dialektu. Některé dokonce ve zcela odlišném cizím jazyce. V lidských silách není možné všechny knihy ani přečíst, natož naučit se všechny jazyky a dialekty. A i kdyby to možné bylo, za chvíli by se v tom začal ztrácet, jelikož každá z knih má svou pravdu, které věří, neb co je psáno, to je dáno. Problém je v tom, že řada z knih si v obsahu odporuje.

Proto jsem toho názoru, že by se člověk neměl snažit za každou cenu přečíst co nejvíce knih, ale naopak si dopředu zvolit, co chce číst a dle toho si vybrat tu knihu, která se mu bude číst dobře, které bude alespoň z části rozumět a bude ji chápat a hlavně ji bude chtít číst stále dokola. Musí to být kniha, co bude bavit a co neomrzí. A že nerozumíte ostatním knihám, vás už nemusí tak trápit.