Na radniční věži
Na radniční věži
poctivost lidu střeží,
věrný přítel - pes.
Sic jen socha dnes,
dříve však zvíře živé,
milující a důvěřivé.
***
Když nepoctivý měšťan
vybrané zlaťáky počítal,
tak svému psovi věrnému
do tlamy mince ukrýval.
Ten odkráčel s nimi domů
a dlouhé měsíce tak bylo tomu.
Chybné počty ostatní však zřeli,
jeden druhého za zloděje měli,
a tak všechny oči, uši nastraženy,
až byl peněz chtivý měšťan přistižený.
"Už nebudeme slepí ani hloupí,
to on a jeho pes pokladnu loupí!"
Radní zapíral, na život přísahal.
Jaký trest zvolit, tak nevěděli.
Dlouze mluvili a radili se,
až na Boha si rozpomněli.
"Nuže! Vyšplhejte na radniční věž,
ať ukáže se pravda, nebo lež."
Na ochozu tak zloděj stál
a ke špici zrak upíral.
Pak začal bojácně lézt k vrcholu,
po chvilce ruce plné mozolů.
Bolestivé vzlyky nesly se náměstím
a ty dolehly až k uším přátelským.
Na pomoc přispěchal mu věrný rek,
ten šplhat začal za pánem,
leč nad jeho síly byla věž,
uklouzl - a byl s ním Amen.
Z vrcholu sledoval vše jeho pán,
slezl - však v žalu doma zemřel sám.
***
V Kadani tak dodnes,
na radniční věži,
poctivost lidu střeží,
věrný přítel - pes.
Foto: Ladislav Renner
